Má práce ve stručnosti pojednává o otázce výchovy mentálně postižených. Je rozdělena do dvou částí, teoretické a praktické. První kapitola teoretické části je nazvána "Problematika ve výchově mentálně postižených". Seznamuje čtenáře se základními poznatky speciálně pedagogické disciplíny psychopedie. Druhá kapitola - Historie výchovy mentálně postižených - popisuje vývoj v péči o mentálně retardované od dob středověku po poslední desetiletí 20. století. Ve třetí kapitole uvádím současné trendy ve výchově mentálně postižených. V této kapitole jsou uvedeny informace o ústavních zařízeních a o nových formách péče a podpory pro zmiňovanou skupinu lidí. Ze současných trendů nezůstává opomenut tzv. posttraumatický růst, jako moderní přistup rodičů k postižení jejich dítěte. Závěr této kapitoly tvoří shrnutí poznatků týkajících se výchovy retardovaného dítěte v rodině. Teoretická část je ukončená kapitolou "Jakým směrem by se mohla výchova mentálně postižených ubírat"?. Na tuto otázku odpovídám popisem termínu sociální integrace (tedy začlenění jedince do společnosti).Na teorii navazuje praktická část práce. Jedná se o výstup mého výzkumu uskutečněného při povinné praxi v čáslavské Diakonii. Diakonie je organizace, která poskytuje sociální služby mentálně postiženým lidem. V tomto zařízení jsem působil jako vychovatel a metodou výzkumu bylo zúčastněné pozorování. Praktická část se skládá ze tří kapitol. V první kapitole je uvedena charakteristika zařízení Diakonie a poté následují záznamy z deníku o mé praxi. Záznamy obsahují popis každého dne, kdy jsem v Diakonii pracoval. Z nich pak vychází závěrečná kapitola a je tvořena mými poznatky z praxe. Důležitou složkou praktické části jsou návrhy na zlepšení provozu v konkrétním středisku.
