Tato bakalářská práce se věnuje otázce rozdílného vnímání role kleriků a laiků v reformě církve a společnosti na konci 14. století. Tato otázka je sledována ve dvou pramenech homiletického žánru, nejprve ve sbírce postních kázání, zachovaných v tzv. Quadragesimale admontském, druhým zdrojem je kázání známé jako Sermo de Pace (Řeč o míru). Ze slov obou kazatelů je vysledován konkrétní apel na morální nápravu církve a společnosti - ta je sledována ve dvou rovinách: v rovině lidí duchovních a laických. Speciální důraz je věnován apelu kazatelů na osobní zodpovědnost kněží a řeholníků v reformě.
