Tématem této práce je Masarykovo pojetí demokracie. Demokracii Masaryk staví na základu humanitním. Humanita a s ní spjatý prakticismus je vykázán na příkladě Sókratově a jako typický rys české tradice, ke které se Masaryk často vrací a z níž vychází. Demokracie je často postavena v opozici ke staršímu aristokratickému zřízení. Značná část práce se věnuje i problémům tohoto systému tak, jak je vidí sám Masaryk. Přes všechny tyto problémy považuje demokracii za prozatím nejlepší možné ustanovení, v němž je zachována co největší možná rovnost všech občanů. Demokracie má být podle Masaryka budována kriticky na ideálech Velké francouzské revoluce. K tomu je však zapotřebí nového člověka - člověka vychovaného a vzdělaného, tedy člověka odpovědného a humanitně cítícího.