Abstrakt:
Diplomová práce se zabývá vzory, které mají děti vyrůstající v původní úplné rodině a děti vyrůstající v ústavní péči. Práce je členěna do dvou částí - teoretické a praktické. Teoretická část pojednává o tom, kdo může dítěti sloužit jako vzor, jak tyto vzory dítě ovlivňují a co vše od nich přejímá. Pozornost je věnována tomu, proč by mělo mít dítě jak mužský, tak ženský vzor a v čem jsou tyto vzory rozdílné a významné. Důraz je kladen na pojednání o tom, proč jsou vzory pro dítě důležité a jaká rizika jsou spojena s jejich absencí.
Praktická část práce popisuje výzkumné šetření uskutečněné pomocí Q-metodologie, které se účastní dva výzkumné soubory. První výzkumný soubor tvoří děti vyrůstající v ústavní péči, druhý děti vyrůstající v původních úplných rodinách, přičemž v obou případech jde o děti z Pardubického kraje a Kraje Vysočina. Cílem výzkumného šetření je zjistit, koho tyto skupiny dětí nejčastěji za své vzory považují a zda cítí potřebu mít jak ženský, tak i mužský vzor. U dětí vyrůstajících v ústavní péči je kladen důraz na zjištění, zda je pro ně vzorem vychovatel či skupina vychovatelů, pozornost je věnována také tomu, zda dětem v ústavní péči nechybí mužské vzory v důsledku působení většího množství vychovatelek než vychovatelů. V centru zájmu stojí také otázka, zda je pro tyto děti největším vzorem právě vychovatel, či jiná osoba. U dětí vyrůstajících v původní úplné rodině je věnována pozornost tomu, zda považují za vzor rodiče, se kterými žijí, či hledají vzory spíše jinde, protože to, že dítě vyrůstá v původní rodině ještě automaticky neznamená, že jeho nejdůležitějším či nejvlivnějším vzorem musí být právě jeho rodiče. Cílem praktické části je tyto dvě skupiny dětí popsat z hlediska toho, jak moc se jejich vzory liší a také z hlediska toho, zda mají někdy pocit, že jim vzory (ať už ženské či mužské) chybí.
