Studijní obor:Bioanalytická laboratorní diagnostika ve zdravotnictví
Abstrakt:
Vypracovaná diplomová práce spočívá v testování buněčné viability a mitochondriální bioenergetiky v závislosti na rozdílné koncentraci glukózy použitých kultivačních médií. Glukóza a s ní spojována hyperglykémie či diabetes mellitus je v dnešní době stále neprobádanou oblastí. Práce se snažila pochopit vzájemný vztah mezi glukózou a metabolickými procesy uplatňujícími se v buňce. Věříme, že by tato studie mohla vést k celkovému pochopení pozměněné mitochondriální bioenergetiky, ovlivněné zvýšenou koncentrací glukózy. Předpokládáme, že mitochondrie jsou nedílnou součástí buňky a jejich porucha vede k řadě již definovaných, ale zejména ještě i neprobádaných komplikovaných stavů a nemocí. Snažíme se zjistit, zda je mezi mitochondriální dysfunkcí a hyperglykemií přímý mechanismus účinku. Energetický metabolismus je ovlivňován řadou impulzů z vnějšího a vnitřního prostředí. Je tedy těžké aplikovat metodu, která by byla schopná akceptovat i tyto rušivé elementy.
Teoretická část práce je zaměřena na biosyntetickou organelu, která je hlavním intracelulárním producentem energie, zvanou mitochondrie. Jelikož je základem práce posuzování, zda rozdílná koncentrace glukózy ovlivňuje určitým způsobem energetický metabolismus, je v teoretické části práce věnována kapitola i glukóze a metabolickým dráhám, ve kterých se glukóza uplatňuje. V neposlední řadě je popisována i HepG2 buněčné linie, která byla důležitým předmětem zkoumání. Praktická část práce je zaměřena na testování buněčné viability a mitochondriálního metabolismu imortilizované lidské buněčné linie HepG2. Buňky byly rozděleny na dva fenotypy, které byly pěstovány na základě různých kultivačních podmínek. První fenotyp buněk byl vystaven dlouhodobým expozičním podmínkám normoglykemického prostředí, kde koncentrace glukózy byla 1 g/L. Druhý fenotyp buněk byl vystaven dlouhodobým expozičním podmínkám hyperglykemického prostředí, kde koncentrace glukózy byla 5 g/L.
