Problémy s teodiceou ve wittgensteinovské tradici

Abstract

Článek diskutuje wittgensteiniánskou kritiku konsekvencialistických teodicejí, zvláště v textech D. Z. Phillipse. Phillipsova analýza spočívá ve zpochybnění smysluplnosti problému zla. Kritizuje samotné myšlenky Boží všemocnosti a dokonalé dobroty a nutnost poměřovat Boží dobrotu se zlem ve světě. Slabinou Phillipsova přístupu je nereflektovaná práce s pojmem „našeho náboženského jazyka“. Přitom podceňuje jak heterogennost „našeho“, tak míru vlivu, s nímž filosofické myšlenky vstupují do praxe a ovlivňují ji. Na druhou stranu Phillips správně postřehuje, že konsekvencialistické teodiceje se vyznačují jistou bezcitností vůči lidskému utrpení. Důvodem je přehlížení rozdílu mezi teodiceálními úvahami v první a ve třetí osobě. Phillips však možná viní teodiceje ze selhání při plnění úkolu, který na sebe nemínily vzít. Určité problémy vyplývají také z Phillipsova klíčového příkladu holocaustu.