Předkládaná práce se zabývá tématem náboženské (in)tolerance v dějinách habsburské středoevropské monarchie od roku 1526 do roku 1918. Jejím základním cílem je analyzovat náboženskou politiku jednotlivých panovníků ve vztahu k vybraným náboženským menšinám a vyhodnotit do jaké míry je možné daného monarchu spojovat s náboženskou tolerancí případně intolerancí. Nedílnou součástí práce je rozbor pojetí tolerance a to především v kontextu náboženském. Je nabídnuto základní rozlišení tolerantních a intolerantních postojů, které je v práci používáno. Stejně tak je věnována pozornost vývoji postojů k toleranci v západních dějinách, zejména novověkých. Nejvíce prostoru je v práci vyčleněno analýze náboženské politiky jednotlivých Habsburků a sledování dobového kontextu, v tomto ohledu je tato práce v českém prostředí průkopnická. Práce ukazuje, že náboženská politika Habsburků byla vždy ovlivněna dobovým kontextem a že spojování habsburské dynastie s náboženskou intolerancí, ke kterému někdy dochází, je velmi zjednodušující.
