Abstrakt:
Diplomová práce pojednává o poutní cestě do Santiaga de Compostela a zaměřuje se na konkrétní zkušenosti poutníků, kteří tuto několikaset kilometrovou pěší cestu absolvují. Prostřednictvím etnografického výzkumu zaznamenává průběh cesty a vše, co je s ní spojeno. Důraz klade na vzájemnou dynamiku tělesné a sociální stránky cesty a na etnograficky ukotvenou (sebe)reflexi této dynamiky. Teoretickým východiskem jsou teze V. a E. Turnerových, které vnímají poutníky a poutnictví z antropologického hlediska jako dočasnou sociální skupinu, která sdílí liminální prvky - communitas. Toto východisko není přijímáno nekriticky. Naopak je v textu konfrontováno s konceptem contestation, který poutnictví zkoumá jako to, co je konstruováno různými diskursy soupeřícími v časoprostoru. Cílem práce je prozkoumat povahu pouti jako ne primárně náboženského jevu a odpovědět na otázku jejích (trans)formativních účinků na ty, kdo ji absolvují. Ambicí práce je také přispět k diskusi, nakolik je ještě dnes nosné nahlížet na pouť jako na iniciační rituál, zejména bereme-li v úvahu různé motivy, se kterými poutníci přicházejí.
