Abstrakt:
Tato práce se zabývá rozporem mezi dvěma typy prózy Václava Řezáče. Během druhé světové války Řezáč vydal tři romány, jež žánrově přísluší k psychologické próze, zatímco v poválečném období se stal předním reprezentantem socialistického realismu. V této práci nahlížíme žánrový posun v závislosti na tom, jak se proměňují motivy Řezáčových vybraných románů. Analýza proměny motivů dokazuje, že tendenčnost v pozdějších Řezáčových románech výrazně snižuje uměleckou hodnotu díla.
