V předloženém textu zkoumám pojetí disentu v díle Ladislava Hejdánka. Nejprve si pomáhám Pithartovým schématickým dělením disentu na protestující a reflektující, abych v případě Hejdánka odlišil ještě třetí, tvůrčí typ disentu. Ten pak detailněji analyzuji v systematické interpretaci Hejdánkových postojů a myšlení (včetně komparace s dalšími disidenty a mysliteli). Soustředím se přitom především na chartistickou diskusi o statečnosti, v níž vyjasňuji Hejdánkovu pozici, ovšem spolu s hledáním možného zaštiťujícího, respektive v kontextu občansky neposlušného postoje přípustného a přesvědčivého, pojetí morálky.