Abstrakt:
Studie pojednala o problému legitimizace násilí v Čechách v 15. století. Vztah k násilí se pohybuje ve čtyřech referenčních rovinách. Odlišují se podobou legitimizace a dále vztahem k reformě církve. Tradice normování násilí v Čechách má kořeny v době předhusitské. Oproti obvyklé podobě tradice obsahuje prvek patriotismu, obrany pravdy a církve. Objevuje se i postoj odmítnutí násilí, spjatý s osobou Chelčického. Referenční rámec je nejprve tvořen přesvědčením o nutnosti celkové nápravy církve. Reformní hnutí v Čechách má v pochopení husitů nejenom lokální dopad, ale je součástí širšího Božího plánu. Chápe sebe sama jako univerzální koncept, realizující ponejprve na území Čech. Další referenční rámec je reakce na křížovou výpravu proti Čechám. Křížová výprava, vztah k husitům v tehdejším světě a pocit společného nepřítele navozují optiku perzekuce a až paranoidního vnímání světa. Třetí referenční rámec je chiliastické myšlení, později tábority opuštěné. Dynamika eschatologické rétoriky a vidění nepřítele v diabolických kategoriích jako nepřítele reformního úsilí, jsou zde provázány. Další podoba referenčního rámce násilí se vztahuje k biblickým postavám a kategoriím. Dochází i ke změně vnímání postavy Krista, která se stává referenčním rámcem násilí. Čtvrtý stupeň referenčního rámce násilí v Čechách 15. století zahrnuje sebepochopení z hlediska jednotlivých osob a jejich motivace k násilí.