Vaclav Havel, Simone Weil and Our Desire for Totalitarianism

Zobrazit minimální záznam

dc.contributor.author Fredriksson, Antony
dc.date.accessioned 2023-07-12T13:06:59Z
dc.date.available 2023-07-12T13:06:59Z
dc.date.issued 2022
dc.identifier.issn 0015-1831
dc.identifier.uri https://hdl.handle.net/10195/81117
dc.description.abstract "Given our troubled history in the 20th century, how is it that nationalism and populism have come to raise their heads again in Europe over the past 20 years? What have we lost? What is it about our liberal, democratic political structures that creates the current atmosphere of mistrust, xenophobia and shortsightedness? How has this development come about, and what is driving it? How should we understand this desire for authoritarianism? In this paper, I will address these questions through a reading of two essays that can be considered to have been written as warning signs regarding a very common tendency within social psychology that entails a development of communities towards authoritarian structures. Simone Weil's essay ""Human Personality"", written in 1943 during her wartime exile in London, and Vaclav Havel's ""The Power of the Powerless"", written in 1978 during his house arrest in Czechoslovakia, both address the potential relapse of Europe into authoritarianism. Neither of these essays should be read as developed theories within political philosophy. They are notes from a dire predicament of crisis, on both a personal and a macro-political level, that investigate the relationship between the subject and society in order to understand the dynamics of totalitarianism. Their strength lies exactly in that they address a present unfolding situation that the authors perceive to have potentially unbearable consequences. This tone of urgency, their way of addressing us from a positionality void of any real power or privilege, and their bold demands for envisioning change beyond given political ideologies, make these essays into unique backdrops for thinking about our current political questions. Both Weil and Havel advocate an open society that permits the subject to cultivate a form of life beyond collective ideology. Both essays address the sensibilities of the subject that do not appeal to identity, common ideology or collectivity in order to thrive. The aim of this paper is to outline this redefinition of the relation between the individual and society in Weil and Havel, as a remedy for our desire for authoritarianism." eng
dc.format p. 83-104 eng
dc.language.iso eng
dc.publisher Filosofický ústav AV ČR eng
dc.relation.ispartof Filosofický časopis, volume 70, issue: 1 eng
dc.rights open access eng
dc.rights.uri https://creativecommons.org/licenses/by/4.0/
dc.subject authoritarianism eng
dc.subject belonging eng
dc.subject collectivity eng
dc.subject moral agency eng
dc.subject Simone Weil eng
dc.subject autoritářství cze
dc.subject sounáležitost cze
dc.subject kolektivita cze
dc.subject morální jednání cze
dc.subject Simone Weil cze
dc.title Vaclav Havel, Simone Weil and Our Desire for Totalitarianism eng
dc.title.alternative Václav Havel, Simone Weil a naše touha po totalitě cze
dc.type article eng
dc.description.abstract-translated "Jak je možné, že vzhledem k naší pohnuté historii ve 20. století se v Evropě v posledních 20 letech znovu objevily nacionalismus a populismus? Co jsme ztratili? Co v našich liberálních, demokratických politických strukturách vytváří současnou atmosféru nedůvěry, xenofobie a krátkozrakosti? Jak k tomuto vývoji došlo a co je jeho hnací silou? Jak bychom měli chápat tuto touhu po autoritářství? V tomto článku se budu zabývat těmito otázkami na základě četby dvou esejů, které lze považovat za varovné signály týkající se velmi časté tendence v rámci sociální psychologie, která zahrnuje vývoj společenství směrem k autoritářským strukturám. Esej Simone Weilové ""Lidská osobnost"", napsaný v roce 1943 během jejího válečného exilu v Londýně, a esej Václava Havla ""Moc bezmocných"", napsaný v roce 1978 během jeho domácího vězení v Československu, se oba zabývají možným návratem Evropy k autoritářství. Ani jeden z těchto esejů by neměl být čten jako rozvinutá teorie v rámci politické filozofie. Jsou to poznámky z tíživé krizové situace, a to jak na osobní, tak na makropolitické úrovni, které zkoumají vztah mezi subjektem a společností s cílem pochopit dynamiku totalitarismu. Jejich síla spočívá právě v tom, že se zabývají současnou rozvíjející se situací, která má podle autorů potenciálně neúnosné důsledky. Tento tón naléhavosti, způsob, jakým nás oslovují z pozice postrádající jakoukoli skutečnou moc či privilegia, a jejich odvážné požadavky na představu změny přesahující dané politické ideologie činí z těchto esejů jedinečné kulisy pro přemýšlení o našich současných politických otázkách. Weil i Havel se zasazují o otevřenou společnost, která umožňuje subjektu pěstovat formu života mimo kolektivní ideologii. Oba eseje se zabývají citlivostí subjektu, který se neodvolává na identitu, společnou ideologii nebo kolektivitu, aby mohl vzkvétat. Cílem tohoto příspěvku je nastínit tuto redefinici vztahu mezi jednotlivcem a společností u Weila a Havla jako lék na naši touhu po autoritářství." cze
dc.peerreviewed yes eng
dc.publicationstatus published eng
dc.identifier.doi 10.46854/fc.2021.4s83
dc.relation.publisherversion https://kramerius.lib.cas.cz/view/uuid:1eae9fc9-c973-496f-af5c-db3b57e797a4?article=uuid:9761bb58-9d39-4468-b993-56f6cf822fe2
dc.rights.licence CC BY 4.0
dc.project.ID EF15_003/0000425/Centrum pro etiku jako studium hodnoty člověka cze
dc.identifier.wos 000773983900006
dc.identifier.scopus 2-s2.0-85127622789
dc.identifier.obd 39887953


Tento záznam se objevuje v následujících kolekcích

Zobrazit minimální záznam

open access Kromě případů, kde je uvedeno jinak, licence tohoto záznamu je open access

Vyhledávání


Rozšířené hledání

Procházet

Můj účet