Abstrakt:
Tato studie uvádí čtenáře do problematiky slovanské liturgie v raně středověkém Chorvatsku a Dalmácii. Konstatuje, že mezi počátkem 10. a koncem 12. století docházelo ke konfliktu mezi slovansky sloužícím a latinsky sloužícím duchovenstvem, který se soustředil především kolem církevních institucí převážně románských dalmatských měst. V rámci těchto institucí došlo ve spolupráci s papežstvím k několika pokusům o úplné vymýcení slovanské liturgie a slovanského písemnictví ze západobalkánského prostředí. Za zlomové lze v tomto ohledu označit splitské synody v letech 925 a 1061, které se snažily omezit vliv slovanského duchovenstva. Tyto snahy se však nikdy nesetkaly s úspěchem a slovanská liturgie a písmo se v Chorvatsku a Dalmácii udržely a nakonec byly ve 13. století legitimizovány. Díky této legitimizaci se nakonec chorvatští mniši sloužící slovanské liturgii dostali ve 14. století do Čech a Polska, kde jejich činnost ovlivnila formování literatury v národních jazycích. Studie je doplněna základními dokumenty k této problematice, z nichž většina je poprvé přeložena do češtiny. Většina klíčových dokumentů o postavení slovanské liturgie v latinské církvi je uvedena i v samotném textu studie.
