K otázce vymezení fáze D jihoslovanských národních hnutí v kontextu teorie Miroslava Hrocha

Abstract

Přibližně před čtyřiceti lety formuloval Miroslav Hroch svou známou typologii evropských národních hnutí, v jejímž rámci zohledňuje i obecné předpoklady jejich dynamiky (fáze A, B a C). S ohledem na dynamický vývoj, k němuž nejen ve východní Evropě došlo, se nabízí otázka, jak konkretizovat dotváření národních hnutí v posledních desetiletích z hlediska jejich chronologie. Ve slovanských prostředích tyto procesy výrazně ovlivnil pád socialismu a následná transformace po roce 1990, jež otázku nacionalismu opět aktualizovala. Neustálé dotváření kulturní a etnické identity lze v podmínkách slovanských národů charakterizovat ve dvou základních rovinách. V tradičních národních hnutích nastaly tři zmiňované fáze nejčastěji v průběhu „dlouhého“ 19. století. Naproti tomu vývoj opožděných hnutí mohl být přerušený, případně došlo pouze k částečnému naplnění posloupnosti jednotlivých fází. Příspěvek si proto klade otázku, zda za této dichotomické situace lze spatřovat nové kontexty, umožňující definovat v jihoslovanském prostředí fázi D. V kontextu konkrétních situací se nabízí i návrh jejího terminologického pojmenování (tj. fáze nivelizační, redefiniční či substituční).