Tato práce se zaměřuje na detailní popis procesu apoptózy a poskytuje teoretický přehled metod pro detekci apoptózy. Největší pozornost je věnována metodě TUNEL. V dnešní době patří TUNEL metoda mezi nejvíce používané metody pro detekci apoptózy. Cílem naší práce bylo optimalizovat použití TUNEL metody na vybrané buněčné linii, aplikovat optimalizovanou metodu na buněčné linii ovlivněné dvěma toxiny a na závěr práce použít komerční metodu TUNEL na stejné buněčné linii a porovnat ji s optimalizovanou metodou pomocí fluorescenční mikroskopie.
V první části naší práce jsme optimalizovali jednotlivé kroky metodiky TUNEL na renální linii HK-2. Nejprve jsme se zaměřili na optimalizaci fixace buněk. Jako optimální jsme pro fixaci buněk vybrali použití 9,8% formaldehydu. Následně jsme prováděli permeabilizaci buněk Tritonem X-100 a jako nejvhodnější jsme určili použití 0,5% Tritonu X-100. V dalším kroku jsme optimalizovali inkorporaci bromdeoxyuridinu (BrdU) na zlomy DNA terminální deoxynukleotidyltransferázou a zhodnotili jsme, že nepříhodnější je použití BrdU (0,01 uM) a aplikace 4x ředěného enzymu. Dále jsme optimalizovali denaturaci DNA a blokování nespecifických míst, kdy jsme nalezli, že optimální je použití 2 M kyseliny chlorovodíkové a použití 1% hovězího sérového albuminu. V posledním kroku jsme optimalizovali navázání anti-BrdU protilátek na BrdU a jako nejvhodnější jsme vybrali ředění protilátek 1:2000. Při aplikaci optimalizované metody na HK-2 buňkách byl z fluorescenčních snímků patrný pozitivní signál fluorescence při ovlivnění buněk cisplatinou (25 uM, 50 uM) po době inkubace 16 a 20 hodin a kamptotecinem (2 uM, 10 uM) po době 24 a 48 hodin. Po použití komerční metody TUNEL na HK-2 buňkách ovlivněných cisplatinou (50 uM; 48 hodin) jsme z fluorescenčních snímků zhodnotili, že komerční metoda je senzitivnější než námi optimalizovaná metoda.
