Ateroskleróza je chronický zánětlivý proces postihující cévní stěnu. Proces rozvoje aterosklerózy je složitý a probíhá postupně od stadia endotelové dysfunkce, přes prostup monocytů do subendotelového prostoru, transformaci hladkých svalových buněk, vznik aterosklerotických lézí, až po jejich destabilizaci a stádium trvajícího zánětu. Souhra imunitních mechanismů vedoucích k rozvoji aterosklerózy je umožněna řadou cytokinů. V počátečních fázích aterosklerózy hrají důležitou úlohu především chemokiny (např. MCP-1), které napomáhají prostupu monocytů do cévní stěny. Diferenciace monocytů na makrofágy je závislá na faktoru M-CSF. K expresi adhezních molekul na povrchu endotelových buněk a scavenger receptorů na povrchu makrofágů přispívá TNF-alfa, který tak podporuje vznik pěnových buněk. Hladké svalové buňky podléhají změnám fenotypu především vlivem některých růstových faktorů (např. PDGF). Z interleukinů jsou velmi důležité prozánětlivé IL-1 a IL-6, jejichž vysoká koncentrace v pozdějších stádiích podporuje destabilizaci aterosklerotických plaků. Podstatnou roli v ateroskleróze má také prozánětlivý IFN-gama. Za antiaterogenní faktory jsou považovány např. TGF-beta a IL-10.