Abstrakt:
Mezi běžné restaurátorské zákroky na papírových objektech patří vodné procesy. Jsou velmi důležité z důvodu často nekvalitního složení novodobých papírů, které zaviňuje rychlejší degradaci dokumentů. Některé, zejména moderní záznamové prostředky mohou však být citlivé na vodu, ale i jiná rozpouštědla, a při neuváženém zákroku je možné informaci jimi zaznamenanou nenávratně ztratit. Abychom předešli takovým ztrátám, je v některých případech nutné použít fixační prostředky.
Teoretická část této práce je souhrnem informací o záznamových prostředcích a dosud používaných fixačních prostředcích. Dále pojednává o cyklosiloxanech, látkách, které by snad bylo možno použít rovněž jako fixační činidla. K tomuto využití, které ještě nebylo rozsáhleji zkoumáno, vede fakt, že v jiných odvětvích restaurování, jako např. v restaurování textilu a maleb, se cyklosiloxany používají obdobným způsobem. Pro fixaci záznamových prostředků na papíře již byly cyklosiloxany využívány např. v Les Archives Nationales v Paříži. Výsledky ale nebyly popsány a ověřeny.
Cílem teoretické části je kriticky zhodnotit účinnost, výhody a nevýhody aplikace a jiná úskalí, spojená s použitím doposud známých fixačních prostředků a představit cyklosiloxany jako látky potenciálně využitelné pro restaurování papíru. Praktická část práce je zaměřena na konkrétní použití cyklosiloxanů jako fixačních prostředků na papíře při vodných procesech.
Cyklosiloxany jsou látky používané v kosmetickém a drogistickém průmyslu. Do restaurátorské praxe je uvedl Richard Wolbers, který je používá zejména jako součást čisticích mikroemulzí. Experiment je zaměřen na efektivitu fixace pomocí cyklosiloxanů. Dále je zkoumána reverzibilita cyklosiloxanů z papíru Whatman pomocí infračervené spektroskopie.