Diplomová práce se zabývá pojetím autonomie v Nietzscheho a Kantově praktické filosofii a komparativní analýzou těchto dvou morálních diskursů vzhledem k etice formalismu. Autonomie jako svoboda vůle spočívá v principu samozávaznosti. U Kanta je samozávaznost dána praktickým zákonem kladeným na poli čistého rozumu oproštěného všech vášní a náklonností. Nietzsche tento přístup kritizuje.
V autonomii odmítá veškerou víru, dogmatismus, ideje a ideály vůbec. Přichází kontrastně ke Kantovi s rozumem "nečistým" založeným v tělesnosti a pocitech.