Tato práce mapuje různé postoje k islámu, které se objevují mezi členy Českobratrské církve evangelické. Kromě tištěných materiálů a internetových zdrojů je významným zdrojem informací výzkum provedený dotazníkovou metodou mezi aktivními členy dvou vybraných sborů Českobratrské církve evangelické, rozhovory s faráři těchto sborů a účastníky mezináboženského dialogu.
Práce zohledňuje spojitost postojů Českobratrské církve evangelické s obecným vývojem křesťansko-muslimských vztahů, zejména posun v náhledu na islám oproti době reformace. Zjišťuje také vliv církve na vytváření těchto postojů, vliv sekulárních médií na tyto postoje a rozdíly oproti zbytku společnosti.
Bylo zjištěno, že oproti době reformace je muslim viděn primárně jako bližní, nikoli jako jinověrec. Zatímco v době reformace se argumentace točila především kolem teologických témat, současná ČCE se ve vztahu k islámu zaměřuje spíše na otázky lidsko-právní a sociální. Vzhledem k malému zájmu církve o problematiku islámu (zájem o tuto téma se výrazněji projevil až v roce 2014), výzkum potvrdil, že vliv církve na utváření postojů jejích členů k islámu je méně než padesátiprocentní. Média jsou tak významným zdrojem informací, většina respondentů k nim však přistupuje kriticky.
