Abstrakt:
Tato práce se zabývá tragedií Židovského obyvatelstva v Evropě za druhé světové války, všeobecně známé jako holokaust, já toto označení nepoužívám a místo něho volím specifičtější název šoa. Mým cílem je ukázat, jak tuto etapu ve svých dějinách reflektují Židé napříč různými obory, jako je historie, sociologie, psychologie a podívat se na ní očima religionisty, kvůli náboženskému jazyku jenž při tom používají. V první kapitole se zabývám otázkou jak bylo šoa vůbec možné a uvádím pohledy dvou historiků Yehudy Bauera a Saula Friedländera a sociologa Zygmunta Baumana. Dále v této kapitole v návaznosti na Baumanovu teorii dávám několik příkladů o zneužití moderních technik pro účely masového vyvražďování a pomocí příkladu z historie náboženství Izraele se pokouším ukázat že tu jde o jakousi novodobou modlu. Ve druhé kapitole pojednávám o religiozitě v koncentračním táboře, kterou doplňuji komentářem psychologa Viktora Frankla a profesora judaismu Davida Halivniho a ukazuji nelehkou cestu, kterou museli vězni podstoupit, aby se nakonec mohli organizovaně postavit nacistům na odpor. V závěru shrnu a kriticky zhodnotím dosažené poznatky i odbornou literaturu.