Abstrakt:
Diplomová práce se zabývá problematikou psychické zátěže zdravotnických pracovníků, kteří pečují o těžce nemocné pacienty a pacienty v terminálním stádiu onemocnění. Jejím cílem je především zjistit, jakou měrou se na intenzitě stresu a syndromu vyhoření podílí délka práce na jednotlivých odděleních, vztahy v pracovním kolektivu, spokojenost se zaměstnáním a postgraduální vzdělávání. Dalšími cíli je zjistit, jakou formou se na daných pracovištích provádí prevence syndromu vyhoření a prevence nadměrného stresu z práce. Teoretická část se zabývá historií zdravotnické profese, osobnostními rysy pracovníka ve zdravotnictví a způsobem vnímáním zdravotnických pracovníků veřejností. Další kapitola vysvětluje pojem stres, vývoj stresové reakce, popis zátěžových situací a ochranných faktorů proti stresu a jejich vzájemný vztah v kontextu práce ve zdravotnických oborech. Následující stať vysvětluje pojem syndrom vyhoření, příznaky, diagnostika, léčba i prevence. Současně uvádí předpoklady jeho vzniku, které vyplývají z pracovního prostředí nebo osobnostních vlastností člověka. V kapitole psychosomatika jsou popsány nejčastější tělesné problémy, které mají příčinu v psychice člověka, popis historie a základních psychoterapeutických směrů. Poslední kapitolou je paliativní péče, její historie, formy poskytované péče, vzdělávání v tomto oboru a zdroje psychické zátěže v paliativní péči. Praktická část se zabývá výzkumem zaměřeným na intenzitu syndromu vyhoření v oblasti emocionálního vyčerpání, depersonalizace a osobního uspokojení. Výzkum byl prováděn dotazníkovou metodou především u středních zdravotnických pracovníků na odděleních onkologické léčby a v hospicovém zařízení. První část dotazníku tvoří identifikační otázky a dotazy, které se vztahují k náplni práce, ke vztahům v pracovním kolektivu, ke vzdělávání a k prevenci nadměrné psychické zátěže. Druhou částí je standardizovaný dotazník Maslach Burnout Inventory.
