Abstract:
Zeleň uvnitř velkých měst v posledních 15-ti letech ubývá v rámci různých investičních akcí
souvisejících se zahušťováním zástavby a infrastruktury, a tak na aktualitě získávají jednak
původní prvky státní ochrany přírody – síť zvláště chráněných částí přírody (dle zákona
č. 114/1992 Sb. O ochraně přírody a krajiny ve znění změn a doplňků – přírodní a národní
přírodní památky a rezervace), plochy rezervované pro Evropskou soustavu ochrany přírody
Natura 2000 (vyhlášené nařízením Vlády ČR a schválené EK) a také ekologické krajinné sítě,
a to zejména síť významných krajinných prvků a územního systému ekologické stability (dále
jen ÚSES) uvnitř urbánních struktur a s návazností mimo ně, do volné krajiny. Některé
systémy na zachování sítě zeleně ve městě jdou i dále, jako např. v hlavním městě Praze, kde
je vymezen na základě práce Útvaru rozvoje města MHMP tzv. Celoměstský systém zeleně,
zahrnující další propojení zelených ploch uvnitř města, na půdorysu ploch zahrad, doprovodné
i „hluché“ zeleně (neudržovaná a náletová zeleň), který funguje jako podpora kvality prostředí
urbanizovaných částí velkoměsta.
