Abstrakt:
V obecné části práce jsme se zaměřili na to, jakým způsobem je chápána kategorie povahy slovesného děje v české a zejména v hispanistické gramatické tradici. Přes odlišnou typologickou charakteristiku obou jazyků se ukázalo, že je tato kategorie často chápána jako série vidových významů, a není tudíž dostatečně jasně od vidu odlišena. Španělští lingvisté se v souvislosti s videm a povahou děje, jež považují za jevy sémanticko-lexikální povahy, soustřeďují zejména na klasifikaci sloves do několika skupin podle vidového a povahovědějového významu základních lexémů. Také struktura perifrastických slovesných konstrukcí představuje několik problémů. Při klasifikaci perifrastických slovesných vazeb bylo uplatněno sémantické hledisko a po vzoru jiných autorů byly odlišeny významy kvalitativní a kvantitativní. V rámci fázových a kvantitativních významů bylo rozlišeno 6 základních skupin, do kterých byly zahrnuty nejužívanější opisné slovesné vazby v současné španělštině.