Muzea, památky a konzervacehttps://hdl.handle.net/10195/647642024-03-29T06:28:34Z2024-03-29T06:28:34ZStudium faktorů ovlivňujících schnutí připravených olejových barevZálešáková, MagdalénaŠevčíka, RichardPospíšil, Ladislavhttps://hdl.handle.net/10195/647832016-06-30T12:39:54Z2014-01-01T00:00:00ZStudium faktorů ovlivňujících schnutí připravených olejových barev
Zálešáková, Magdaléna; Ševčíka, Richard; Pospíšil, Ladislav
V našem výzkumu jsme se zabývali studiem faktorů ovlivňujících schnutí připravených modelových vzorků olejových barev zejména v závislosti na proměnném složení těchto směsí. Jako pojivo pro přípravu olejových barev byl použit za studena lisovaný lněný olej, jako pigmenty byly použity dvě syntetické organické sloučeniny ze skupiny anthrachinonů a isoindolinů. Pro sledování změn u vzorků jsme využili zejména metody chronogravimetrie a infračervené spektroskopie. Schnutí připravených směsí jsme konfrontovali s chováním modelových vzorků obsahujících anorganické pigmenty a s chováním komerčně dostupných olejových a restaurátorských barev užívaných ve výtvarné a restaurátorské praxi.
2014-01-01T00:00:00ZDegradace modelových „archeologických“ usníVyskočilová, GabrielaOrlita, AloisPříhoda, Jiříhttps://hdl.handle.net/10195/647822016-06-30T11:36:51Z2014-01-01T00:00:00ZDegradace modelových „archeologických“ usní
Vyskočilová, Gabriela; Orlita, Alois; Příhoda, Jiří
Mechanismy degradace usně (jak nové tak historické) byly v minulosti již popsány. Oproti tomu podrobnější výzkum prohlubující znalosti degradace archeologických usní zatím nebyl šířeji popsán. Archeologická useň je ovlivněna především půdní degradací a biodegradací. V rámci výzkumu byly využity metody používané k hodnocení a analyzování usní nových a historických (koherence vláken, pH, teplota smrštění, SEM‐EDX, trhací zkoušky), protože pro archeologické usně zatím žádné metody doporučeny nebyly. Zkoušky byly prováděny na modelových třísločiněných a chromočiněných hovězinových usních a to na nových a rok stárnutých zakopáním v zemině. Výsledky byly mezi sebou porovnány a závěrem bylo řečeno, které metody jsou vhodné pro zkoušení archeologických usní.
2014-01-01T00:00:00ZInterakce jílových materiálů s organickými pojivy malířských dělVašutová, VlastaBezdička, PetrHradil, Davidhttps://hdl.handle.net/10195/647812016-06-30T11:32:44Z2014-01-01T00:00:00ZInterakce jílových materiálů s organickými pojivy malířských děl
Vašutová, Vlasta; Bezdička, Petr; Hradil, David
Na studium pigmentů v malířských dílech je v dnešní době nutné nahlížet z více oborů než čistě z hlediska uměleckého. Dochází k propojování znalostí z oblasti výtvarného umění a přírodních věd. A právě detailní informace z hlediska chemie a geologie velmi často chybí, přestože pochopení zákonitostí z těchto oborů může například vést k určování původu malířských děl (provenience).
Hlavní součástí malířských děl jsou pigmenty, které se nevyskytují samostatně, ale pro účely malby vždy ve směsi s organickým pojivem. Pigmenty jsou barevné sloučeniny, které lze dělit na organické a anorganické a obě skupiny můžeme rozdělit ještě na přírodní a umělé. Největší skupinou přírodních těžených malířských surovin jsou tzv. hlinky (zemité pigmenty). Hlinky patří do skupiny hlinitokřemičitanů – alumosilikátů (např. živce, slídy, jílové minerály), jejichž hlavní prvky hliník a křemík představují nejběžnější prvky zemské kůry. Hlinka je vždy produktem zvětrávání silikátových hornin, které umožňuje vzniku právě jílovým minerálům.
Jílové minerály jsou vrstevnaté alumosilikáty (planární fylosilikáty) o velikosti částic menší než 2 μm. V jílových horninách se ale také mohou vyskytovat další minerální fáze – např. některé oxidy a hydroxidy železa (goethit, hematit), příp. hliníku (gibbsit), amorfní fáze (alofán) a další.
V hlinkách se nejčastěji vyskytují tyto jílové minerály: kaolinit, illit, seladonit, glaukonit, montmorillonit, chlorit a jílové minerály se smíšenou strukturou (nejčastěji illit/smektit). U nich dochází k prorůstání základních stavebních jednotek různých fylosilikátů ve směru kolmém na rovinu vrstev.
Hlavní metodou pro identifikaci minerálních fází v pigmentech malířských vrstev, kterou v naší laboratoři používáme, je prášková rentgenová mikrodifrakce (mXRD). Každý minerál má na rentgenovém záznamu své charakteristické difrakční linie a ve většině případů jsou neměnné; některé pigmenty však mohou interagovat s pojivem. To je případ jílových minerálů s expandabilními vrstvami, například minerálů skupiny smektitů, kam patří i montmorillonit.
Tyto minerály s vysokou ionto‐výměnnou kapacitou mohou do mezivrství přijímat nejen anorganické kationty, ale i polární organické molekuly, např. složky organických pojiv v malířských dílech. To pak způsobí rozšíření mezivrství a posun difrakčních linií. Podobně reagují i s obyčejnou vodou (tzv. „bobtnají či vysychají“), což může být pro malířské vrstvy rizikovým faktorem při kolísání vlhkosti.
Pro studium těchto interakcí byly v této práci vybrány 4 vzorky obsahující minerály ze skupiny smektitů a dva vzorky se smíšenou strukturou typu illit/smektit, které rovněž obsahují expandabilní mezivrství. Tyto vzorky byly smíchány s jednoduchými pojivy (olej, klíh, žloutek) a následně i s jejich směsmi (emulzní typ pojiv). Pro interakci s klihem byl připraven roztok klihu s vodou, který se zahřívá v lázni, aby došlo k úplnému rozpuštění klihu, který je jinak v běžném stavu ve formě drobných granulí. Všechny výsledné směsi byly naneseny štětcem na sklíčko, aby se napodobil postup reálné malby. Poté se vzorky nechaly přirozeně uschnout, klihové a žloutkové směsi usychají řádově během několika hodin, zatímco olejové schnou až několik týdnů.
Analýzou rentgenové difrakce bylo zjištěno, že při interakci vzorku s klihem dochází k rozšíření smektitových vrstev. To způsobuje zejména obsah vody v klihovém roztoku, neboť smektity hydratují velmi rychle. Naopak se žloutkem a olejem vzorky „vysychají“, neboť žloutek a olej
působí odpudivě vůči vodě a vytěsňují ji z mezivrstevního prostoru smektitů, mezirovinná vzdálenost je pak dána jen velikostí organické molekuly a její prostorovou orientací v mezivrství. Smíšené struktury se při těchto interakcích chovají jako mechanické směsi, přestože se jedná o směsné krystaly. Je ale možné, že jde o stav přechodný, faktor času – kinetiky interakcí je stále předmětem výzkumu.
Získané výsledky byly využity k rekonstrukci struktury a určení původního minerálu (před interakcí) při analýze hlinkových podkladových vrstev obrazů. Je třeba vždy totiž počítat s tím, že vlivem interakce je difrakční obraz některých jílových minerálů pozměněn a tento faktor je třeba při identifikaci zohlednit. Správné určení původního jílového minerálu je pak velmi důležité pro určení provenienčních znaků použitého materiálu.
2014-01-01T00:00:00ZPrůzkum olověných liter z kralické tiskárnyRapouch, KarelSelucká, AlenaMazík, MichalPříhoda, JiříTrnková, Libušehttps://hdl.handle.net/10195/647802016-06-30T11:23:06Z2014-01-01T00:00:00ZPrůzkum olověných liter z kralické tiskárny
Rapouch, Karel; Selucká, Alena; Mazík, Michal; Příhoda, Jiří; Trnková, Libuše
Příspěvek se zabývá průzkumem a konzervací olověných tiskařských liter z počátku 17. století. Předměty byly nalezeny v 50. letech 20 století v Kralicích nad Oslavou v místě, kde původně stála a působila tiskárna Jednoty bratrské. Litery jsou většinou v dobrém fyzickém stavu pokryté tenkou korozní vrstvou, některé jsou však značně popraskané a zlomené. Pro materiálový průzkum byla použita rentgenová fluorescence (XRF) a metalografie s využitím skenovacího elektronového mikroskopu s energiově‐disperzní detekcí (SEM‐EDS). Analýza korozních vrstev byla provedena s využitím rentgenové difrakce (XRD) a linear‐sweep voltametrie (LSV). Pro konzervátorský zásah byla zvolena metoda hromadné elektrochemické redukce, jejíž parametry vycházely z literatury a výsledků LSV.
2014-01-01T00:00:00Z