2010 Regionální rozvoj v době krizehttps://hdl.handle.net/10195/384452024-03-28T22:25:44Z2024-03-28T22:25:44ZVýznam bezpečnostních rizik v územním plánování a regionálním rozvojiŠilhánková, VladimíraPondělíček, Michaelhttps://hdl.handle.net/10195/385832013-09-16T06:38:41Z2010-01-01T00:00:00ZVýznam bezpečnostních rizik v územním plánování a regionálním rozvoji
Šilhánková, Vladimíra; Pondělíček, Michael
Územní plánování jako nástroj řízení prostorového uspořádání sídel i větších územních celků
je disciplína, která se v současných formách vyvíjí přibližně 130 let. „Otcové“ soudobého
územního plánování zejm. Patrik Geddes a Ebenezer Howard se prostřednictvím tvorby
územních plánů pokoušeli zavést koordinovaný přístup jak do prostorového uspořádání sídel,
tak i do oblasti uspořádání jeho provozu a fungování. Vedl je k tomu neutěšený stav
industriálních měst 2. poloviny 19. století (zejm. měst ve Velké Británii). Stav měst, která se
stala nebezpečná pro jejich obyvatele z hlediska rostoucího dopravního provozu, ale i
z hlediska negativních vlivů průmyslové výroby (zejm. exhalace, vibrace) a vysokých hustot
zalidnění obytných dělnických čtvrtí (problematika zásobení kvalitní pitnou vodou, oslunění a
odvětrání obytných místností i celých obytných bloků a další hygienické problémy).
Vlastní disciplína stavby měst je ale mnohem starší než, aby sahala jen do období průmyslové
revoluce a překotného růstu industriálních měst. Tato doba – doba 2. poloviny 19. století,
víceméně „jen“ zvýraznila a rozvinula již existující principy stavby měst, které sahají až do
období starověku. Vždyť primárním úkolem pro stavbu měst bylo zabezpečit ochranu jejich
obyvatel, ať již před nepříznivými vlivy přírodního prostředí (ochrana před divokými zvířaty),
tak před nepřátelskými skupinami. Hradby, opevnění a rozsáhlé fortifikační systémy tak
(s malými výjimkami) nacházíme u všech měst od období starověku až do výše zmiňovaného
období průmyslové revoluce. Spolu s fortifikačními úkoly patřilo k základním úkolům stavby
měst i jejich zásobování životně důležitou infrastrukturou (zejm. dostatečný přistup k pitné
vodě).
Vidíme tedy, že problematika ochrany obyvatelstva hrála vždy nejen důležitou, ale naprosto
stěžejní roli ve stavbě měst a v úvodních etapách rozvoje územního plánování. Dalo by se bez
nadsázky říct, že samotná stavba měst a územní plánování vycházejí z potřeby vytvoření
podmínek pro bezpečnost obyvatel.
2010-01-01T00:00:00ZZeleň v urbánním prostoru jako indikátor kvality života městaPondělíček, Michaelhttps://hdl.handle.net/10195/385822013-09-16T06:40:34Z2010-01-01T00:00:00ZZeleň v urbánním prostoru jako indikátor kvality života města
Pondělíček, Michael
Zeleň uvnitř velkých měst v posledních 15-ti letech ubývá v rámci různých investičních akcí
souvisejících se zahušťováním zástavby a infrastruktury, a tak na aktualitě získávají jednak
původní prvky státní ochrany přírody – síť zvláště chráněných částí přírody (dle zákona
č. 114/1992 Sb. O ochraně přírody a krajiny ve znění změn a doplňků – přírodní a národní
přírodní památky a rezervace), plochy rezervované pro Evropskou soustavu ochrany přírody
Natura 2000 (vyhlášené nařízením Vlády ČR a schválené EK) a také ekologické krajinné sítě,
a to zejména síť významných krajinných prvků a územního systému ekologické stability (dále
jen ÚSES) uvnitř urbánních struktur a s návazností mimo ně, do volné krajiny. Některé
systémy na zachování sítě zeleně ve městě jdou i dále, jako např. v hlavním městě Praze, kde
je vymezen na základě práce Útvaru rozvoje města MHMP tzv. Celoměstský systém zeleně,
zahrnující další propojení zelených ploch uvnitř města, na půdorysu ploch zahrad, doprovodné
i „hluché“ zeleně (neudržovaná a náletová zeleň), který funguje jako podpora kvality prostředí
urbanizovaných částí velkoměsta.
2010-01-01T00:00:00ZVýznam ekonomických indikátorů udržitelného rozvoje měst v době finanční krizePavlas, Miroslavhttps://hdl.handle.net/10195/385812012-09-11T00:04:29Z2010-01-01T00:00:00ZVýznam ekonomických indikátorů udržitelného rozvoje měst v době finanční krize
Pavlas, Miroslav
Tento příspěvek vznikl mj. jako součást výzkumu pro Ministerstvo pro místní rozvoj v rámci
výzkumného projektu WD-69-07-4 „Indikátory trvale udržitelného rozvoje jako nástroj
sledování a snižování disparit v úrovni obyvatelstva jednotlivých regionů“.
Cílem příspěvku je seznámit účastníky konference s aktuálními výsledky projektu „Indikátory
trvale udržitelného rozvoje jako nástroj sledování a snižování disparit v úrovni obyvatelstva
jednotlivých regionů", který je realizován v rámci programu Ministerstva pro místní rozvoj na
podporu výzkumu a vývoje „Výzkum pro řešení regionálních disparit“.
Indikátory udržitelného rozvoje slouží k poskytování základních informací o finanční situaci
územních samosprávných celků (těmito celky rozumíme obce a kraje, tedy územní
samosprávu), kvantifikují a rámcově hodnotí jejich investiční aktivitu. Slouží jako podklad
pro ekonomické studie (Feasibility Study, Cost-Benefit Analysis), jsou využitelné pro
přípravu projektových dokumentací a komplexnějších rozvojových dokumentů.
2010-01-01T00:00:00ZDisparity regionálního rozvoje a jejich indikátoryMaštálka, Martinhttps://hdl.handle.net/10195/385802012-09-11T00:18:37Z2010-01-01T00:00:00ZDisparity regionálního rozvoje a jejich indikátory
Maštálka, Martin
Politikou celého 20. století se prolíná snaha o snížení ekonomických rozdílů mezi regiony
jednotlivých států. Ať již nástroje, kterými mělo být tohoto cíle dosaženo, byly jakékoliv,
vždy bylo nejdříve nutné disparity v území identifikovat. Zpočátku jednoduché ukazatele byly
postupně nahrazovány stále sofistikovanějšími agregovanými indikátory, stejně tak čistě
ekonomické ukazatele byly postupně doplňovány o sociální rozměr a o otázky životního
prostředí. Od konce 20. století se společně s prosazováním myšlenek udržitelného rozvoje,
potažmo Agendy 21, přidávají indikátory kvality života obyvatel měst i vesnic.
Česká republika na počátku 21. století již do jisté míry smazala odstup, kterým v kvalitě
monitorování a samotného výkonu regionální politiky a správy několik desítek let zaostávala
za většinou evropských demokratických zemí. V rámci příchodu myšlenky strategického
plánování do každodenní praxe městských a krajských samospráv, začaly být využívány jak
mezinárodně vyzkoušené sady indikátorů, tak indikátory místně specifické.
2010-01-01T00:00:00Z