http://hdl.handle.net/10195/3844 2013-06-19T21:31:24Z 2013-06-19T21:31:24Z Ferenčíková, Zuzana http://hdl.handle.net/10195/49475 2013-06-06T13:42:02Z 2013-01-01T00:00:00Z

Title: Stanovení disociačních konstant vybraných léčiv Authors: Ferenčíková, Zuzana Abstract: Předkládaná dizertační práce je věnována tématu stanovení termodynamických veličin léčiv, jako jsou disociační konstanty, změna entalpie, entropie a Gibbsovy energie disociačního procesu užitím metod spektrofotometrické a potenciometrické titrace. Je provedeno porovnání různých matematických přístupů ke stanovení odhadů parametrů. Potenciometrickou titrací je studován vliv koncentrace léčiva, teploty a koncentrace KCl na tvorbu dimerů léčiv.

2013-01-01T00:00:00Z Ruleová, Pavlína http://hdl.handle.net/10195/49472 2013-06-06T13:42:01Z 2013-01-01T00:00:00Z

Title: Příprava a transportní vlastnosti vrstevnatých polovodičů pro termoelektrické aplikace Authors: Ruleová, Pavlína Abstract: ANOTACE V rámci mé disertační práce jsem studovala dva systémy a to oxid-selenid bismutitý Bi2O2Se v polykrystalické a monokrystalické formě a monokrystalický selenid bismutitý dopovaný stronciem Bi2-xSrxSe3 s nominálním obsahem stroncia x = 0-0,025. U obou systémů byla nejdříve hledána optimální cesta přípravy homogenních materiálů, které byly charakterizovány měřením mřížkových parametrů (RTG-difrakcí) a poté měřením vybraných transportních a optických vlastností. První část této práce se věnuje studiu Bi2O2Se. Byla provedena prvotní charakterizace polykrystalického materiálu měřením teplotních závislostí vybraných transportních vlastností v teplotním rozsahu 5-800 K s cílem ověřit možnost jeho potenciálního použití v oblasti TE aplikací. Z výsledků měření Seebeckova koeficientu S, elektrické vodivosti . a tepelné vodivosti . polykrystalického Bi2O2Se v rozsahu teplot 5?300 K vyplynulo, že sloučenina Bi2O2Se je n-typ částečně degenerovaného polovodiče podobně jako Bi2Se3. Z naměřených experimentálních dat byl také vypočítán bezrozměrný koeficient termoelektrické účinnosti ZT. V oblasti teplot 5-300 K je jeho hodnota pro použití v oblasti TE aplikací příliš malá. Pro měření vysokoteplotních závislostí transportních parametrů v rozmezí 300-800 K byly připraveny vzorky lisováním při tlaku 50 MPa při třech různých teplotách (450; 500; 550°C) s cílem studovat také vliv podmínek lisování na vlastnosti připravených vzorků. Bezrozměrný koeficient termoelektrické účinnosti ZT vypočítaný z naměřených dat dosahuje maximální hodnoty  0,2 při teplotě 800 K pro neoptimalizovaný materiál. Tato hodnota ve srovnání s průmyslově používanými materiály je sice 5x nižší, nicméně s teplotou dále roste. Monokrystalický Bi2O2Se byl charakterizován měřením elektrické vodivosti ., Hallova koeficientu RH a Seebeckova koeficientu S v rozmezí teplot 80-470 K. Detailní studium transportních vlastností bylo provedeno se zaměřením na koncentraci, rozptylový mechanismus a efektivní hmotnost volných nositelů. V druhé části této práce byl studován systém Bi2-xSrxSe3 s nominálním obsahem stroncia x = 0-0,025. Obsah stroncia v připravených vzorcích byl měřen pomocí atomové emisní spektroskopie (AES). Vzorky byly charakterizovány měřením reflexních spekter v oblasti rezonanční frekvence plazmatu při 300 K, Hallova koeficientu RH, elektrické vodivosti . a Seebeckova koeficientu S v oblasti teplot od 80 K do 470 K s cílem vyšetřit vliv zabudování atomů stroncia do krystalové struktury Bi2Se3 na jeho vlastnosti. Změny v hodnotách transportních koeficientů i reflexní spektra ukázaly, že s rostoucím obsahem stroncia dochází k poklesu koncentrace elektronů a mimořádnému nárůstu pohyblivosti nositelů. Tento akceptorový vliv atomů stroncia jako dopantu v krystalové struktuře Bi2Se3 byl vysvětlen modelem bodových poruch.

2013-01-01T00:00:00Z Šimon, Petr http://hdl.handle.net/10195/49459 2013-06-06T13:41:55Z 2013-01-01T00:00:00Z

Title: Syntéza nízkovalentních organokovových sloučenin antimonu a bismutu a jejich reaktivita se sloučeninami prvků 16. skupiny periodického systému Authors: Šimon, Petr Abstract: Disertační práce byla zaměřena na studium přípravy a reaktivity nízkovalentních sloučenin antimonu a bismutu stabilizovaných pomocí CN- a NCN-chelatujicích ligandů. Teoretická část této práce byla zaměřena na shrnutí výsledků v oblasti nízkovalentních sloučenin těžších p-prvků. Pozornost je věnována zejména chemii 14. skupiny v čele s chemií sloučenin cínu, která byla již velmi dobře prozkoumána. Z literární rešerše naopak vyplývá, že chemie sloučenin těžších prvků 15. skupiny byla dosud studována v daleko menší míře. Experimentální část práce popisuje laboratorní postupy příprav výchozích sloučenin odvozených od ligandů 2,6-bis(dimethylaminomethyl)fenyl (L-2), 2-[(2,6-diisopropyl-fenyl)aldimino]fenyl (L-4), 2,6-bis[(2,6-dimethylfenyl)ketimino]fenyl (L-5). V této pasáži jsou uvedeny přípravy výchozích sloučenin (L-2)BiCl2 (1), (L-4)SbCl2 (2), (L-4)BiCl2 (3), (L-4)2SbCl (4), (L-5)SbCl2 (5) a (L-5)BiCl2 (6). Dále jsou zde uvedeny všechny další experimentální pokusy provedené v rámci disertační práce, které vedly k úspěšné izolaci nových v literatuře nepopsaných sloučenin. V průběhu disertační práce jich bylo připraveno a identifikováno celkem 32. Část experimentální stati je věnována i použitým analytickým technikám. Sloučeniny studované v této práci byly charakterizovány zejména pomocí multinukleární NMR spektroskopie v roztoku a ve většině případů pomocí rentgenostrukturní analýzy monokrystalického materiálu v pevné fázi. V části této disertační práce zabývající se dosaženými výsledky je nejdříve diskutována syntéza a struktura výchozích sloučenin 1 ? 6 a následně potom pokusy o jejich redukci pomocí komplexního borohydridu K[(s-Bu3B)H], nebo elementárního hořčíku. V případě redukce bismutitých sloučenin 1 a 3 se nepodařilo izolovat nízkovalentní sloučeniny typu [(L-2)Bi]n a [(L-4)Bi]n, neboť byly nestabilní. Ovšem jejich přítomnost byla nepřímo dokázána v reakcích s difenyldichalkogenidy PhEEPh (E = S, Se, Te). Sloučenina 2 poskytla redukcí nízkovalentní sloučeninu antimonu, která se stabilizovala vznikem tetrameru (L-4)4Sb4 (7). Redukcí chloridů 5 a 6 stabilizovaných ligandem (L-5) byly připraveny, izolovány a charakterizovány monomerní jednomocné sloučeniny antimonu (L-5)Sb a bismutu (L-5)Bi. V tomto případě se jedná o unikátní monomerní sloučeniny, které nemají v literatuře analoga. Dále byly v rámci disertační práce připraveny monomerní chalkogenidy antimonu (L-5)SbS a (L-5)SbSe, které obsahují terminální vazby Sb-S a Sb-Se, přičemž v případě sulfidu se jedná o první příklad tohoto typu sloučeniny. Pokusy o přípravu obdobných sloučenin bismutu byly neúspěšné. Další část disertační práce je věnována oxidacím sloučeniny (L-4)4Sb4 (7) a in situ generované sloučeniny [(L-4)Bi]n pomocí difenyldichalkogenidů PhEEPh (E = S, Se, Te). Tímto způsobem byly připraveny ucelené řady sloučenin typu (L-4)M(EPh)2 (M = Sb, Bi). V případě produktů odvozených od bismutu navíc docházelo v roztoku k migraci ligandů za vzniku sloučenin (L-4)2Bi(EPh) (E = S, Se, Te). Nízkovalentní sloučenina bismutu [(L-2)Bi]n byla in situ oxidována také pomocí difenyldichalkogenidů a touto cestou byla připravena série sloučenin obecného vzorce (L-2)Bi(EPh)2 (E = S, Se, Te), které již v roztoku byly stálé a nedocházelo k migraci ligandů L-2, jak tomu bylo v případě sloučenin obsahujících ligand (L-4). Sloučenina [(L-2)Bi]n byla také oxidována pomocí různě substituovaných diaryldisulfidů na sloučeniny typu (L-2)Bi(SAr)2, kde jako skupiny Ar vystupují heterocyklické sloučeniny odvozené od pyridinu, thiazolinu, thiofenu, tetrazolu a imidazolu. Tyto sloučeniny obsahují v molekule další donorové substituenty vhodné pro interakce s kovovými centry. Tento potenciál byl studován při reakcích sloučeniny (L-2)Bi(SAr)2 (Ar = 2-pyridyl) s vybranými halogenidy kovů. Ovšem tyto reakce ve všech případech vedly pouze k substituci polárních skupin SAr za atomy chloru a sloučenina (L-2)BiCl2 byla tudíž izolována jako jediný finální produkt odvozený od ligandu (L-2).

2013-01-01T00:00:00Z Bezáková, Zuzana http://hdl.handle.net/10195/49148 2013-04-04T00:00:40Z 2012-01-01T00:00:00Z

Title: Charakterizácia oligosacharidov a krátkych polysacharidov vzniknutých štiepením kyseliny hyalurónovej metódami kvapalinovej chromatografie a štúdium kinetiky štiepenia kyseliny hyalurónovej Authors: Bezáková, Zuzana Abstract: Hlavným cieľom tejto práce bolo nájsť priemyselne využiteľný spôsob štiepenia hyaluronátu sodného s molekulovou hmotnosťou 1,3 ? 1,8 MDa na hyaluronát sodný s nízkou molekulovou hmotnosťou (0,3 MDa a menej) až oligosacharidy. Boli získané rozsiahle dáta popisujúce alternatívne spôsoby štiepenia HA o rôznej molekulovej hmotnosti. Na experimenty realizované v laboratórnych podmienkach bola vybratá metóda kyslej hydrolýzy, pričom boli obmieňané podmienky štiepenia reťazca hyaluronanu. Ako najzaujímavejšie sa javili metódy štiepenia využitím mikrovĺn a pomocou klasického ohrevu na varnom hniezde. Pre štiepenie hyaluronátu sodného kyslou hydrolýzou využitím mikrovlnného žiarenia pri pH 3 a teplote 105 °C bola stanovená rýchlostná konštanta 5 × 10-6 s-1. Štruktúra štiepeného hyaluronanu bola analyzovaná použitím FT-IR, HPLC a NMR alebo UV-VIS spektroskopiou. Boli pripravené technologické podklady pre priemyselnú výrobu nízkomolekulárnej kyseliny hyalurónovej. Bol navrhnutý postup výroby a overoval sa v poloprevádzke. Na základe nedostatkov, ktoré počas výroby vznikli, bol upravovaný a optimalizovaný. Na základe získaných výsledkov bol spracovaný návrh výrobného reglementu, ktorý poslúžil ako podklad pre zavedenie výroby nízkomolekulárnej a oligomérnej HA.

2012-01-01T00:00:00Z