Katedra religionistiky a filosofie Fakulta filosofická UPa Posudek bakalářské práce Název práce: Filosofie výchovy u Radima Palouše Autor práce: Pavlína Stoupová Vedoucí práce: Aleš Prázný, Ph.D. Oponent: Tomáš Hejduk, Ph.D. Pavlína Stoupová v předložené práci proniká k jádru Paloušovy filosofie výchovy. Ukazuje u něho výchovu ve filosofické perspektivě a zamýšlí se nad jejími možnostmi v moderním světě. V této souvislosti se zabývá také filosofickým předpokladem Paloušova myšlení; ten vidí zejména v práci Edmunda Husserla a Jana Patočky, ale také v dlouhé filosofické tradici rozvíjející se od Sókrata přes Komenského. Tito myslitelé pak do práce vstupují jako významní partněři Palošova zamyšlení. Pavlína Stoupová ukazuje, že Paloušova představa o výchově se neubírá cestou specializované disciplíny, ale naopak vystupuje v duchu Komenského intence Obecné porady. Tak nechává ve své práci zaznívat dialogický charakter „pravé“ výchovy, která se nevyčerpává ve všeznalectví jednotlivin, ale směřuje k porozumění světu jako celku. Již tato teze o celku se ukazuje moderně koncipovanému a didakticky řízenému vzdělávacímu procesu jako provokoce, kterou Palouš čeří vody pozitivisticky zaměřené pedagogiky; tak připravuje možnost niterného pohybu, který se filosoficky traduje jako zmiňovaná starost o duši (s. 35). V tomto pohledu se předložená práce dotýká jednoho z největších problémů moderněřízeného školství. Lze k člověku přistupovat analogicky, jak činí novověká věda ve vztahu ke svým předmětům? Nikoli. V Paloušově pojetí školy znovu vystupuje elán, inspirující ke zlepšení planetární situace tím, že člověk fundamentálně promyslí a transcenduje svůj vlastní osud ve vědou unifikovaném světě (s 47). Avšak je třeba být na pozoru před jakoukoli suveréní koncepcí řízení věcí člověka. Problematizace vlatního východiska je konstantou každého filosofování. V tom se hlásí pokora filosoficko (-křesťanského) přístupu, k němuž Palouš svým tázáním provokuje. Struktura práce odpovídá věcnému zaměření: nejprve se autorka Stoupová věnuje předchůdcům Paloušova filosofického myšlení, dále analyzuje filosofii výchovy R. Palouše, zejména s ohledem na pojem scholé a světověk. Práce je metodicky a systematicky dobře zvládnutá, je přehledá a jednotlivé kapitoly jsou logicky propojeny. Jazyková a stylistická úroveň je na nadprůměrné úrovni. Bibliografie je rozmanitá a odpovídá zadání práce; autorka navíc shromážila mnohé podněty z osobní korespondence s R. Paloušem, kterou v práci cituje. Citace jsou v pořádku. Rovněž poznámky vhodně doplňují text práce. Práci vytýkám jen slabé kritické zhodnocení Paloušovy filosofie výchovy. Jako vedoucí práce konstatuji, že Pavlína Stoupová se vcelku svědomitě, pravidelně a soustavně věnovala koncepci předložené práce, kterou konzultovala rovněž s Radimem Paloušem. Celkové hodnocení: Práci doporučuji k obhajobě: ano Návrh hodnocení: před obhajobou navrhuju hodnotit stupněm výborně. Náměty k rozpravě: K rozpravě navrhuji: jaké možnosti filosofie výchovy vidí autorka v současném vzdělávání – když píše, že bychom dnes měli usilovat o opětovné probouzení duchovní složky vzdělání ve výchovném procesu (s. 51). A proč se tak autorka domnívá? V Pardubicích dne 18.05.2009 Aleš Prázný, Ph.D.